Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film

Městské divadlo Brno dohrává letos konec sezóny na letní scéně, kterou vybudovalo na Biskupském dvoře, poklidném to místě v historickém centru Brna. Přeneslo sem hned tři své inscenace – Zkrocení zlé ženy, Koločavu a Barona Trencka, původní hru Stana Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána napsanou přímo pro prostory historického dvora. Tvůrci v čele s režisérem Slovákem skvěle využili potenciál kontroverzní osobnosti rakouského-uherského vojevůdce Franze Trencka a genia loci Biskupského dvora, který je vzdálen jen pár desítek metrů od baronova skutečného hrobu. Text odráží vrcholné momenty Trenckovy kariéry, která byla spjata s jeho oddanými vojenskými službami ve jménu císařovny Marie Terezie. Celý inscenační tvar je založen na filmovém principu rychle se střídajících kratších obrazů, výjevů z dějin, a to v období od roku 1730 (kdy Trenck již po několikáté unikl jisté smrti) až do roku jeho skutečné smrti 1749 (i když v případě inscenace tvůrci Trenckovi nechali plán fingované smrti k úniku ze špilberského vězení vyjít a vše tak končí, na rozdíl od historických pramenů, happyendem). Je rozhodnuto nejvyššími představiteli Rakouska-Uherska, že pověstný baron Trenck má posílit se svými pandury císařskou armádu. Setkává se i se samotnou Marií Terezií, která je jím neobyčejně okouzlena. Trenck vyhrává svou lstivou taktikou jednu bitvu za druhou, svým arogantním chováním a brutalitou v boji si však proti sobě poštvává téměř všechny generály, majory, či dvořany, nejvíce leží v žaludku generálu Löwenwaldovi. Postupně dochází trpělivost i císařovně, která nemá po Trenckovu incidentu v opeře, rabování majetku místo zásahu v bitvě, brutálním zacházením s vojáky a urážce generála Löwenwalda na vybranou. Trenck je nakonec místo trestu nejvyššího prominentně uvězněn na hradě Špilberk v Brně, z něhož unikne lstí, kterou mu navrhne sama císařovna spolu s jeho uherským přítelem Pálffym.

Hana Kováříková, Johana Gazdíková, Milan Němec

Inscenaci dominovalo hned několik pozoruhodných hereckých výkonů. V hlavní roli se představil Petr Štěpán, který ztvárnil Trencka jednak jako chladnokrevného zabijáka a geniálního vojevůdce, a jednak jako vzdělance a milovníka. Jeho partnerkou byla, coby Marie Terezie, Hana Kováříková. Ta vytvořila překrásnou, ušlechtilou a zároveň důstojnou (až majestátní), respektovanou a sebevědomou panovnici. Toho všeho Kováříková dosáhla níže posazeným, klidným hlasem, dokonale vzpřímeným držením těla a minimem gest. Klipová struktura dramatu, dovolovala mnohým hercům ztvárnit více postav. Martin Havelka si tak zahrál popravčího, Haugwitze, Harumbašiho, maršála Kvehenhuellera i opata kapucínů, Zdeněk Junák zase Trenckova otce, hraběte Chotka, nebo dvorního kancléře, Josef Jurásek hraběte Kounice,  dvorního radu, Kottulinského, nebe velitele Špilberku, Dušan Vitázek uherského grófa Pálffyho, římského císaře Antonia, atd. Jakub Uličník coby pěvecký komentátor veškerého dění provázel zpěvem a harmonikou celý večer. Plnil funkci jarmarečního vypravěče, prozpěvujícího zprostředkovatele, který svými veršovanými vstupy propojoval jeviště s hledištěm. Zvláště oceňuji, že všem hercům bylo skvěle rozumět, což v plenérových prostorách nebývá samozřejmostí. Trojice autorů text navíc prošpikovala jazykovými finesami (Haugwitzovo musíme-měli bychom, maďarštinu zastoupila slovenština), které humorně odlehčily postavy z našich dějin. Nechyběly ani laškovné šermířské souboje, střelba, nebo parodie barokní opery.

Jakub Uličník a Hana Kováříková

Jaroslav Milfajt, autor scénického řešení, nechal plně vyznít renesanční prostory dvora s barokní kašnou od Ignáce Johanna Bendla a zasáhl do nich citlivě pouze dvěma vysokými konstrukcemi postavenými na okrajích hracího prostoru, které sloužily pro komorní a zákulisní dialogy generálů a státníků. Jeho centrum pak rafinovaně vyřešil několika balíky slámy, které byly mezi obrazy přeskupovány a sloužily například jako most, jeviště pro operu, královský trůn, postel, popraviště, apod. K vrcholům inscenace patří závěrečný  výjev, v němž mniši odnášejí rakev s domněle mrtvým Trenckem směrem ke kapucínské kryptě. Slovák tím docílil až mystického propojení divadelního aktu s realitou, k čemuž přispěly i výtvarnice Andrea Kučerová a Eliška Ondráčková svými historicky věrnými kostýmy. Komplexní divadelní tvar dotvářely také interaktivní projekce (panduři pochodující směrem k divákům a následně plynulý skutečný příchod pandurů na scénu), které byly promítány na renesanční podloubí a arkádovou lodžii.

V popředí Martin Havelka

I přes počáteční nepřízeň počasí a občasné výpadky mikroportů bylo představení svou celkovou atmosférou pozitivním letním divadelním zážitkem, který doslova dostál heslu rodu Trencků Per Procellas ad Portum (Bouřemi k přístavu).Chvála projektům se smyslem pro site specific!


Městské divadlo Brno – Baron Trenck. Autoři Stano Slovák, Jan Šotkovský, Petr Štěpán, režie Stano Slovák, asistent režie Jakub Przebinda, kostýmy Andrea Kučerová a Eliška Ondráčková, dramaturg Jan Šotkovský, scéna Jaroslav Milfajt, hudba Karel Cón, animace Petr Hloušek a Dalibor Černák, produkce Zdeněk Helbich, pohybová spolupráce a šermy Josef Jurásek. Hrají Petr Štěpán, Martin Havelka, Hana Kováříková, Zdeněk Junák, Josef Jurásek, Pavel Vitázek, Stano Slovák, Tomáš Sagher, Jakub Uličník, Michal Isteník, Irena Konvalinová, Rastislav Gajdoš, Zdeněk Bureš, Miloslav Čížek, Johana Gazdíková, Svetlana Slováková, Andrea Březinová, Martina Severová, Lenka Bartolšicová/Tereza Martinková, Lukáš Janota/Radek Láska/Michal Matěj/ Igor Maršálek/Alan Novotný/Kristian Pekar/Karel Škarka/Bohumil Vitula/Martin Tlapák/Jaroslav Záděra/Radim Palla/Pavel Záruba/David Kropáč/Martin Palla.

Scéna pod Petrovem