Kulturní portál s přehledem - hudba, výstavy, divadlo, film

Výběr z různorodé tvorby Romana Trabury (1960) lze v prázdninových dnech vidět při návštěvě Galerie Václava Špály. Trabura se narodil ve Vsetíně, ale už od svých osmnácti let žije v Praze, kde se mu po revoluci podařilo vystudovat AVU (u Jiřího Načeradského a Aleše Veselého), během níž absolvoval studijní pobyty ve Španělsku a v Anglii. Studia ukončil v roce 1997. Veřejnost se s jeho dílem však mohla seznamovat již od druhé poloviny let osmdesátých na skupinových i samostatných výstavách, a to postupně nejen u nás, ale i v zahraničí (Španělsko, Polsko, Holandsko, Itálie, Německo, USA atd.)

Roman Trabura: Grand Duc, 2010, kmbinovaná technika na plátně

Ve Špálovce jsou vystavena díla z posledních let, nejčastěji z tohoto roku, některá dokončovaná krátce před výstavou (Mám rád modrou – v doprovodné brožuře najdeme ještě lehce odlišnou verzi obrazu). Poměrně velký prostor dala kurátorka Lucie Šiklová autorově oblíbenému tématu podmořské hlubiny (která může asociovat symboliku nevědomí), v níž se pohybují dravé ryby s tvářemi v podstatě lidskými a chováním často značně agresivním. Pro Traburu tolik typický sarkastický až černý humor najdeme i v dalších prezentovaných dílech – v apokalyptických vizích měst i vesmíru, v komiksových fantasmagorických stvořeních malovaných akrylem a sprejem na plech či plátno, v již zmiňované na první pohled romantické modré krajině, která však v sobě skrývá zneklidňující předtuchu nějakého nepříjemného dění.

Roman Trabura: Mám rád modru, 2012, akryl a spray na plátně

Kurátorka výstavy se v úvodu svého textu zamýšlí nad ambivalencí názvu výstavy (Light Obsession) ve spojitosti s ambivalencí obsahů Traburova díla. Humor i závažnost. Napětí i tolik nutné odlehčení. Vedle obsesivních děsivých představ a skeptických pohledů na svět jde ale také o obsesi malbou, to jednoznačně. Malíř sebejistě přechází mezi vícero malířskými styly – uvolněnou, až abstrahující expresí (jejímž prostřednictvím vtipně proměňuje velkoměsto jen v řadu tahů různě širokým štětcem), o poznání preciznější, zklidněnou malbou (s níž nás zve k pomalému vkrádání se do podivných prostor) a spontánnímu kombinování malířských technik (akryl, spreje) s objekty, které si autor vypůjčil z reálného světa kolem sebe a přiřknul jim nové, symbolické role, nejednou roli fetiše. A samozřejmě to světlo, různého charakteru, které malíř umí výborně zachytit.
 
A těšte se – ve sklepním prostoru galerie vás čeká překvapení – „už jsem přišel na to, jak to všechno je...“

Roman Trabura: Rybičky, 2009, akryl na plátně

Roman Trabura: Unrest Planet, 2012, akryl na plátně